Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vděčnost, pocit, který vyšel z módy?

16. 05. 2016 15:39:44
Slovo nedělního večera? Vděčnost. Někdy se to tak stane, den jako každý jiný, činnost podobná, "kulisy" stejné, ale něco sepne, a najednou přijde příliv. V neděli večer přišel.

Po drobné rodinné oslavě tátových narozenin jsem se rozhodla doběhnout z Liberce do Jablonce přes Jizerky. Květnově aprílové počasí mělo mít k večeru slunečnou pauzu a omyté čerstvě vylíhnuté listy tak lákavě zářily svěží zelení a čerstvými kapkami... Vyběhla jsem na Harcovský hřeben - nad Jizerkami černý mrak s bílým sloupcem sněhové přeháňky, ostré šípy večerního slunce, neuvěřitelná viditelnost až na Krkonoše v temných mracích. Vzduch, který sám vtékal do plic, nikde nikdo, jen barvy, vítr, cesta a tělo, které jako by ztratilo většinu váhy. V té chvíli přišla vlna vděčnosti, za to, že jsem, že se mohu hýbat, že mám možnost být za pár minut z místa, kde bydlím, na tak nádherných místech, za to, že mám odkud - a od koho běžet (nebo i jít) a kam (a za kým), prostě čistá radost z pohybu, žití, bytí. Byla jsem ráda, že tam nikdo nebyl, možná by nepochopil ženskou, která letí po hřebeni a výská radostí. Nebo možná ano? Možná by to cítil stejně. A možná by se přidal.

Někdy mám pocit, že v dnešním světě taková „vděčnost za nic“ - a přitom za nejvíc, co v životě můžeme mít – chvíle, kdy nás nic akutně netíží a my „jen“ jsme, tady a teď - skoro vychází z módy. Jako by bylo proviněním radovat se, když je kolem tolik nespravedlnosti, lží, podvodů, utrpení. Jako bychom svou radostí z bytí zneuctívali utrpení jiných. Jako bychom ne-vděčností za to dobré, čeho se nám dostává, ulehčili jiným... A tak raději příliv věčnosti a čiré radosti raději udusíme v zárodku.

Někde jsem slyšela krásnou pravdu – kdyby každý člověk udělal šťastným jen jednoho člověka - sám sebe, nebude na světě nikdo nešťastný. A pokud uděláme šťastného ještě člověka po svém boku... Krásný bonus. Vůbec tímto nechci snižovat životní situaci lidí, kteří nemají štěstí jako já, nebo velká většina z vás, kteří tyto články čtete. Tato radost a vděčnost by nám rozhodně neměla bránit v tom, abychom se snažili změnit k lepšímu věci, které je v našich silách změnit. Ale budu ráda, pokud se z nadhledu podíváme na svůj život a přestaneme brát jako samozřejmost skoro vše, co je kolem nás. Kolik lidí prosí Boha o zázrak? Kolik zázraků každý den přehlížíme?

Hra na vděčnost

Jednou jsem četla o „Hře na vděčnost“. Každý den, nejlépe hned ráno, si vyberte tři věci kolem vás, o kterých normálně ani nepřemýšlíte, a poděkujte jim za to, že vám ulehčují život. Už při prvním zamyšlení zjistíte, že žijeme v krásné době. Máte žízeň? Netrávíte kilometry na cestě k prameni, otočíte kohoutkem. Je vám zima? Nejdete na dřevo, nesháníte křesadlo, prostě zmáčknete tlačítko. Máte hlad? Prostě si jídlo koupíte. Atd., příkladů jsou tisíce.

Měli bychom "samozřejmosti" vnímat jako dary. S vděčností, pokorou a vědomím, že co máme teď, dnes, zítra mít nemusíme. Přestat žít podle hesla „Vážíme se vody, až když vyschne studna.“

Naprostá většina z nás máme každý den tolik důvodů být vděčni za to, co dostáváme, nebo prostě "jen" máme kolem sebe. Jen si to uvědomit, připustit. Někdy toto uvědomění přijde samo a musí ven. Věřte, že pak můžete být jednu běžnou neděli, se sluncem nad hlavou a prázdnými lesy kolem sebe, jen tak, z ničeho nic, skoro "opilí vděčností", až se vám z toho chce zpívat. Nebo i den poté napsat článek, a doufáte, že vám pár lidí napíše: "Rozumím, a mám to stejně. A znám ten pocit - je to krásná opilost."

Autor: Zuzana Kocumová | pondělí 16.5.2016 15:39 | karma článku: 26.09 | přečteno: 746x

Další články blogera

Zuzana Kocumová

Tak trochu krvavé kanadské zlato

Tento report píšu v letadle, hledám pozici, kdy mě tělo aspoň trochu nebolí a už teď se bojím vystupování. Snad to zvládnu sama a po svých. Kdo mi tak ublížil? Zvládla jsem to sama - a vlastně jsem na to skoro hrdá :)

17.10.2016 v 19:26 | Karma článku: 24.63 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Report z MS ve Spartan Race - aneb dvakrát do téže řeky nevstoupíš?

Aspoň tak se to říká. Ale proč se o to nepokusit, když loni její vody byly tak příjemné? Také se říká, že vyhrát něco poprvé je daleko jednodušší, než prvenství obhájit. Zpětně musím uznat, že obojí je pravda.

6.10.2016 v 12:56 | Karma článku: 34.87 | Přečteno: 3881 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Edinburghské ME ve Spartan race - trochu "uleželý" report

Skotsko. Krásná země, milí, usměvaví a nesmírně ochotní lidé, země (skoro) věčného deště. A taky dějiště letošního mistrovství Evropy ve Spartan race. Závodu, o kterém, pravda, píšu trošku s křížkem po funuse...

31.8.2016 v 16:26 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 788 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Sky race - během až do nebe?

V neděli jsem se postavila na start prvního zahraničního Sky race. Sky asi proto, že při závodě stoupáte až do nebe. A ač je to při parametrech takového závodu zvláštní, zažila jsem pocity, jako bych v nebi skutečně byla.

14.7.2016 v 18:07 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 564 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Tomáš Lajkep

Zda je křesťanské přijímat uprchlíky z muslimských zemí, potažmo Muslimy

V tomto článku se pokusím mluvit o důvodech pro a proti. Další je uvedeno níže. A kdybych nemusel vyplnovat ten prex nedělal bych to.

19.9.2017 v 10:37 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 249 | Diskuse

Tomáš Lajkep

onkologická péče

S onkologií mám vlastní zkušenost. Již více, než 10 let mám v mozkovém kmeni nádor, prodělal jsem ozařování i chemo, všechno jsem zatím přežil a tak se dovoluji mít k té věci vlastní názor

15.9.2017 v 9:47 | Karma článku: 13.50 | Přečteno: 370 | Diskuse

Tomáš Lajkep

Islám a křesťanství 2

Začnu hodně z ostra. Korán je od ďábla. Jsou lidi, kteří nevěří ani v Boha, ani v ďábla. Těch není moc, ale je o nich slyšet. Za svou nevíru se nestydí, naopak ji považují za nějaký vyšší stupeň poznání a důkaz své inteligence.

14.9.2017 v 13:19 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 331 | Diskuse

Petr Gabriel

Nový York zachránily sovětské zkušenosti.

Samozřejmě nebyly tak propracované, aby je hned mohli využít, ale již věděli, co jim pomůže překonat velmi důležitou překážku v použití tak silné termonukleární zbraně, která neobvyklým zmenšením provede něco na křídlech fantazie.

10.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 428 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Karma? A co antikarma?!

Na blogu iDNES je hodně blogů, které mají vysokou karmu. A to i přesto, že v diskuzích (pokud jsou vůbec povoleny) jsou desítky nesouhlasných reakcí. Bohužel stačí aby podporovatelé dotyčného blogera karmovali jako diví. Výsledek?

5.9.2017 v 10:53 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 302 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1524

Kdysi dávno jsem byla v lyžařské reprezentaci, ale sportem se stále bavím (a kupodivu po letech i částečně živím), nabíjím a odreagovávám od druhé části života, politiky. Od mlada jsem měla přebytky energie, pro které je sport ideálním využitím, zároveň ale i neodbytný pocit, že sport sám o sobě mi vnitřní pocit naplnění nepřinese. Tak jsem se postupem času zapojila do politiky. V ní sice zažívám nesrovnatelně méně úspěchů, ale o to více frustrací. Přesto, jako věčný optimista, vidím prostor pro postupnou změnu věcí k lepšímu, a politiku jako oblast, kde za nezměrného úsilí prosadím asi tak setinu ze svých ideálů. A to mě, světe div se, stále ještě motivuje. A tak v ní spotřebovávám většinu energie, kterou nabírám všemožným pohybem a nebo pouhým bytím v přírodě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.