Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sky race - během až do nebe?

14. 07. 2016 18:07:31
V neděli jsem se postavila na start prvního zahraničního Sky race. Sky asi proto, že při závodě stoupáte až do nebe. A ač je to při parametrech takového závodu zvláštní, zažila jsem pocity, jako bych v nebi skutečně byla.

Závod ve Švýcarském Lodrinu byl závěrem dovolené, z části trávené u moře a na zregenerování po náročných mořských radovánkách a plážových aktivitách zakončené v Dolomitech. Trochu jsem se bála, že zběsilé lítání po italských kopcích bude pro závod kontraproduktivní. Ale kdo se má v takovém samonabíjecím prostředí udržet? Takže jsem potlačila své znalosti o ideální přípravě a přesvědčila sebe samu, že u moře jsem tělo navykla na vedro a v horách na kopce. A síla přijde shůry :) A asi se podařilo – už v Dolomitech jsem chytla totální horskou euforii (Libor by mohl povídat...), která funguje stylem – vidíš horu? Musíš na ní! A za 3 dny naběhala přes 4 000 výškových metrů, nafotila fůru fotek, prolezla místní ferraty a okoupala okolní potoky i přehrady. A v závodě ji zúročila.

Lodrino – Lavartezzo je přeběh z jednoho údolí z výšky 200 m.n.m. do druhého, kde končíte v 500 m.n.m., přes hřeben, vysoký 2 250m. Trochu komicky působila povinná výbava, když na den, kdy hlásili 30°C ve stínu, jsme museli mít termofólii proti prochladnutí a větrovku... Mobil jsem chápala. Velké dilema bylo, jestli jít s holemi, nebo bez. Chlapi eliťáci (Robert Krupička i Pavel Brýdl) spíš doporučovali bez, ale já jsem slabá žena a navíc lyžařka, takže mě víc lákalo jít s nimi. Navíc mě to s holemi prostě víc baví a ten pocit opory, jistoty a bezpečí... Ještě minutu před startem jsem váhala, zda je neodhodit, ale rozhodnutí jít s nimi nakonec považuji za jednoznačně dobré. Možná i proto, že jsem měla půjčené skvělé Swix Sonic hole s rychlonasazovacími poutky, lehoučké, takže na rovinatých pasážích nebyl problém odcvaknout a jít „hladce“.

START

Za impozantní hudby vybíháme vstříc dnešní výzvě, a i když to není extra "masovka", tak atmosféra kulis hor na mě doléhá už teď. Tempo není závratné, všichni vědí, že nás čeká kilometr a půl roviny po asfaltu a pak naběhneme na 10 km stoupání s převýšením 2 200 m, což budou minimálně 2 hodiny stoupání. První hodina se více méně vine serpentýnami v bukovém lese, kombinace schodů a prudkého kopce. Chlapi vepředu to prý běželi, já většinu kráčela lyžařskou chůzí. Cca na 6 km se trať trochu rozvlní, občas vyjde na horskou louku a místy se objeví i rovný traverz či seběh, hezký, technický. Start jsem měla celkem svižný, ale asi na 15 minutě mě předchází jiná žena, držím se na dohled. Má taky hole, ale jde neekonomicky, v předklonu, tuším, že vydržím dýl :) Uklidňuji se, že takhle „vystřílí“ sílu předčasně a dnes opravdu není kam spěchat. Na druhé oficiální občerstvovačce (mimo nich jsou i u studánek kolem trati připraveny kelímky, a z potoků se dá pít i bez nich :) ) ji docházím a jak se dostáváme na traverzy nad srázy a do mírných seběhů, ztratí se z dohledu. To mě uklidnilo, druhá půle je skopce celá (to jsem ještě netušila, že jde jen závod do kopce, který startoval společně s námi, ale končil v sedle - nu což, aspoň mě to víc motivovalo)

Na 11 km se dostáváme pod závěrečný „hank“ – na cca 700m nastoupáme 400 výškových metrů. Nevěříte? Já taky nevěřila. Když mi Pavel říkal, že ta poslední část se jde 15 minut, kroutila jsem hlavou. Ha, kdyby 15! Strávila jsem tam asi 22 minut, nekonečných 22 minut. Travnatý svah, kde místy byla lana, abychom neskončili zase o pár set metrů níž. Opravdu bonbónek nakonec :)

Nahoře stojí a povzbuzuje Pavel Brýdl, který v sedle závod končil (nakonec doběhl 3.), házím mu nepoužitý gel a letím dolů. Stejně nebyl potřeba, jen se kinklal na ledvince, občerstvení je skvělé, na občerstvovačkách je kromě pití i dostatek jídla – ovoce, sušené ovoce, melouny, gely, v seběhu se dokonce málem „otrávím“ omylem sebraným bujonem místo ionťáku. Škoda, že tohle do žaludku při závodě nedostanu (ovoce, nikoliv bujon), ale nechám si o tom odpoledne aspoň vyprávět od Honzy Dvořáčka.

Druhou část závodu si opravdu užívám. Seběh je hodně technický, volné kameny, nepřehledný terén, tráva a keře, kde nevíte, kam šlapete. Nevím proč, ale je to přesně to, co mi vyhovuje. Sundám hole, ale po 50 m je opět nasazuji a používám je jako jistící balanční body. Po chvíli se proženu kolem pár chlapů, těm tenhle terén evidentně tolik radosti nepřináší :) Chvilkami zkouším i kouknout okolo na nádherné kulisy – horské hřbety, občas kamenné domečky, vodopády. A dostávám se do euforie. Letím dolů, výskám radostí, dostavuje se pocit volnosti a absolutního bezmyšlenkového štěstí a já si uvědomuji, že teď, TEĎ je ta chvíle, proč to dělám, ne až po doběhu. To zažívám málokdy a uznávám... asi je to svým způsobem droga. Termín Sky race dostává nový rozměr a já letím do běžeckého nebe.

Na směrovníku vidím „Lavartezzo – 2hod 10“. Kouknu na hodinky – jestli to dám pod 30 minut, dalo by se uvažovat o rekordu, který zde už 7 let drží další Češka - Míša Mertlová. Hlava propočítává – vím, že mimo závod běhám 1/3 časy proti značkám. Ale tady je potřeba být rychlejší víc než o 3⁄4 času. Uvidíme. Už přeci jen trošku cítím únavu. Ale pořád násobně menší, než jsme čekala. Nohy i přes lehčí terén už nejsou tak přesné a 2x špatně šlápnu, ještě že mám „vyklechtané“ kotníky a jediný efekt je bolest na pár set metrů, ale nic víc. A už nabíhám mezi domky, klikatící se prudká kamenná cestička, dole vidím cíl. Kouknu na hodinky, nevím přesný čas startu, ale mohlo by to vyjít! Posledních pár schodů a cíl. Skvělá atmosféra a i když neumím italsky, nějak vytuším, že rekord padnul o 5 minut.

Scházím dolů k řece, pocit lehkosti mě na rozdíl od Sky race na Ještědu neopouští ani po proběhnutí cílem, nic mě nebolí. I zázemí předčilo očekávání - v cíli nás čekají nádherné hluboké tůně s břehy tvořenými dokonale vyhlazenými skalami, řeka se dál žene vodopády dolů do údolí. V té kráse se chladí závodníci i jejich doprovod. Tohle mi Pavel popisoval a rozhodně to je, kromě pocitu „mám to za sebou“, to, proč tento závod stojí za to. Na lavičce sedí Robert Krupička, který i s ukopnutým palcem zvítězil v mužích, pogratuluji mu, vyměníme si pár dojmů a jdu se, snad zaslouženě, naložit do průzračné, blankytně modré vody s pocitem, že jsem asi propadla nové vášní jménem Sky race...

Ľodrino – Lavartezzo: 21 km, 2190 m stoupání, 1860 seběh. 1. Muž – Robert krupička – 2:50:59/1:54:54 na vrcholu, 1. Žena – Zuzana Kocumová – 3:15:26/2:17:30 na vrcholu

odkaz výsledky: https://www.mysdam.net/store/data-entry_33124.do

Díky za zapůjčené hole Swix Sonic, boty Inov x-talon 212, firmě Moose – a Liborovi za doprovod a podporu

Autor: Zuzana Kocumová | čtvrtek 14.7.2016 18:07 | karma článku: 19.57 | přečteno: 564x

Další články blogera

Zuzana Kocumová

Tak trochu krvavé kanadské zlato

Tento report píšu v letadle, hledám pozici, kdy mě tělo aspoň trochu nebolí a už teď se bojím vystupování. Snad to zvládnu sama a po svých. Kdo mi tak ublížil? Zvládla jsem to sama - a vlastně jsem na to skoro hrdá :)

17.10.2016 v 19:26 | Karma článku: 24.63 | Přečteno: 1261 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Report z MS ve Spartan Race - aneb dvakrát do téže řeky nevstoupíš?

Aspoň tak se to říká. Ale proč se o to nepokusit, když loni její vody byly tak příjemné? Také se říká, že vyhrát něco poprvé je daleko jednodušší, než prvenství obhájit. Zpětně musím uznat, že obojí je pravda.

6.10.2016 v 12:56 | Karma článku: 34.87 | Přečteno: 3881 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Edinburghské ME ve Spartan race - trochu "uleželý" report

Skotsko. Krásná země, milí, usměvaví a nesmírně ochotní lidé, země (skoro) věčného deště. A taky dějiště letošního mistrovství Evropy ve Spartan race. Závodu, o kterém, pravda, píšu trošku s křížkem po funuse...

31.8.2016 v 16:26 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 788 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Daniel Barták

Zradit roh Penty? Radši poruším slib!

Týden před Fight Night West – XFN, která se uskutečnila v Karlových Varech, mě oslovil místní MMA zápasník Jan David s tím, zda bych ho nemohl při jeho profesionálním debutu na tomto galavečeru koučovat.

21.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 168 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Potvrzeno: Giro d´Italia odstartuje poprvé mimo Evropu. V Izraeli

Kdo sleduje slavný cyklistický závod Giro d ́Italia, dobře ví, že počínaje rokem 1965 začaly některé ročníky mimo Itálii. Loni v Nizozemí, předtím v Severním Irsku, Dánsku, Belgii i jinde v Evropě.

19.9.2017 v 10:45 | Karma článku: 9.43 | Přečteno: 137 | Diskuse

Lukáš Otys

Derby S – Sparta jako varování pro český sport

Aktuální problémy slavného letenského klubu by měly být důvodem k upření naší pozornosti k budoucnosti celého českého fotbalu, potažmo našeho obecného přístupu ke sportu jako celku.

18.9.2017 v 17:06 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 845 | Diskuse

Ondřej Prokop

Na Opatově by mohl vyrůst zimní stadion

Na Jižním Městě by se mohlo v příštích letech začít s výstavbou víceúčelového zimního sportoviště. To by mělo být postaveno na Opatově, v místě atletického stadionu, poblíž základní školy Ke Kateřinkám.

17.9.2017 v 19:53 | Karma článku: 4.53 | Přečteno: 127 | Diskuse

Iva Apanasenková

Fotbal Slavie - Sparta a policejní manévry

Fotbalové utkání Slavie – Sparta se koná dvakrát do roka. Z toho na fotbalovém stadionu Slavie jednou. Pokud jste náhodou nedaleko stadionu, nechtěně se zúčastníte i policejních manévrů. Zážitek. Napětí. Kam se hrabe fotbal.....

17.9.2017 v 18:23 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 1747 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1524

Kdysi dávno jsem byla v lyžařské reprezentaci, ale sportem se stále bavím (a kupodivu po letech i částečně živím), nabíjím a odreagovávám od druhé části života, politiky. Od mlada jsem měla přebytky energie, pro které je sport ideálním využitím, zároveň ale i neodbytný pocit, že sport sám o sobě mi vnitřní pocit naplnění nepřinese. Tak jsem se postupem času zapojila do politiky. V ní sice zažívám nesrovnatelně méně úspěchů, ale o to více frustrací. Přesto, jako věčný optimista, vidím prostor pro postupnou změnu věcí k lepšímu, a politiku jako oblast, kde za nezměrného úsilí prosadím asi tak setinu ze svých ideálů. A to mě, světe div se, stále ještě motivuje. A tak v ní spotřebovávám většinu energie, kterou nabírám všemožným pohybem a nebo pouhým bytím v přírodě.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.