Nezařazené

Zuzana Kocumová

Tak trochu krvavé kanadské zlato

Tento report píšu v letadle, hledám pozici, kdy mě tělo aspoň trochu nebolí a už teď se bojím vystupování. Snad to zvládnu sama a po svých. Kdo mi tak ublížil? Zvládla jsem to sama - a vlastně jsem na to skoro hrdá :)

17.10.2016 v 19:26 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 1393 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Report z MS ve Spartan Race - aneb dvakrát do téže řeky nevstoupíš?

Aspoň tak se to říká. Ale proč se o to nepokusit, když loni její vody byly tak příjemné? Také se říká, že vyhrát něco poprvé je daleko jednodušší, než prvenství obhájit. Zpětně musím uznat, že obojí je pravda.

6.10.2016 v 12:56 | Karma článku: 35.12 | Přečteno: 3973 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Edinburghské ME ve Spartan race - trochu "uleželý" report

Skotsko. Krásná země, milí, usměvaví a nesmírně ochotní lidé, země (skoro) věčného deště. A taky dějiště letošního mistrovství Evropy ve Spartan race. Závodu, o kterém, pravda, píšu trošku s křížkem po funuse...

31.8.2016 v 16:26 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 846 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Sky race - během až do nebe?

V neděli jsem se postavila na start prvního zahraničního Sky race. Sky asi proto, že při závodě stoupáte až do nebe. A ač je to při parametrech takového závodu zvláštní, zažila jsem pocity, jako bych v nebi skutečně byla.

14.7.2016 v 18:07 | Karma článku: 21.01 | Přečteno: 621 | Diskuse

Zuzana Kocumová

ME v ORC (překážkovém běhu) - když skepsi střídá radost

Některá vítězství očekáváte, ale jiná se narodí z nejistoty, obav a myšlenek typu: „Co já tady dělám, vždyť tohle vůbec není pro mě!“ Zajímavé je, že vašim obavám většina lidí kolem vás nevěří.

13.6.2016 v 21:39 | Karma článku: 26.84 | Přečteno: 1478 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Predátor Race Monínec – prostě fajn brutál

V sobotu 29. 5. jsem vyrazila na „svého“ prvního Predátora na Monínci. Tento závod byl zároveň vyhlášen jako nominační pro mistrovství Evropy v překážkových bězích (ME v OCR) s velmi zajímavou, i zahraniční konkurencí.

1.6.2016 v 20:30 | Karma článku: 26.61 | Přečteno: 2421 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Vděčnost, pocit, který vyšel z módy?

Slovo nedělního večera? Vděčnost. Někdy se to tak stane, den jako každý jiný, činnost podobná, "kulisy" stejné, ale něco sepne, a najednou přijde příliv. V neděli večer přišel.

16.5.2016 v 15:39 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 803 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Spartan Race Praha – když se pokazí, co se zkazit dá

Znáte den, kdy máte od rána tzv. „červenou vlnu“? Po dlouhé době jsem na ni najela právě v termínu prvního městského Spartan Race v Praze. No co, stanou se i horší věci a když nejde o život...

28.4.2016 v 19:07 | Karma článku: 27.91 | Přečteno: 3453 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Sportovní medvěd – vytrvalec

Tak tu máme další krajský pokus o rozdělení financí pro sportovní kluby, tentokrát “úspěšný”, protože prošel zastupitelstvem Libereckého kraje. A to přesto, že přidělování 12,5 mil. Kč proběhlo naprosto amatérsky, netransparentně,

27.4.2016 v 12:45 | Karma článku: 22.16 | Přečteno: 597 | Diskuse

Zuzana Kocumová

Zážitek nemusí být hezký, hlavně že je silný

Souhlasíte? Ale zrovna včera jsem si (opět) uvědomila ještě jednu souvislost. Že právě ona síla zážitku sama o sobě jaksi způsobí, že po krátké době se nám zdá nejen silný, ale i hezký. Alespoň u mě to tak funguje.

18.4.2016 v 15:57 | Karma článku: 25.45 | Přečteno: 1502 | Diskuse

Zuzana Kocumová

KAM SE PODĚL „SPRÁVŇÁK“ PŮTA aneb AROGANCE MOCI

S blížícím se termínem krajských voleb začíná ve většině zastupitelských lavic atmosféra houstnout. Názorným příkladem je zastupitelstvo Libereckého kraje, kde je i přes zimní měsíce pořádně dusno.

18.4.2016 v 13:25 | Karma článku: 19.23 | Přečteno: 1302 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1671

Kdysi dávno jsem byla v lyžařské reprezentaci, ale sportem se stále bavím (a kupodivu po letech i částečně živím), nabíjím a odreagovávám od druhé části života, politiky. Od mlada jsem měla přebytky energie, pro které je sport ideálním využitím, zároveň ale i neodbytný pocit, že sport sám o sobě mi vnitřní pocit naplnění nepřinese. Tak jsem se postupem času zapojila do politiky. V ní sice zažívám nesrovnatelně méně úspěchů, ale o to více frustrací. Přesto, jako věčný optimista, vidím prostor pro postupnou změnu věcí k lepšímu, a politiku jako oblast, kde za nezměrného úsilí prosadím asi tak setinu ze svých ideálů. A to mě, světe div se, stále ještě motivuje. A tak v ní spotřebovávám většinu energie, kterou nabírám všemožným pohybem a nebo pouhým bytím v přírodě.